D.E.

Proč neagregovat celé články (aktualizováno)

Myšlenka agregace webového obsahu (informace o změně obsahu webové stránky – dnes nejčastěji pomocí RSS či Atom kanálů) tu byla již s Internet Explorerem 4 v době Windows 95, ale své skutečné uplatnění našla až dnes, v době, kdy Internetu vládne dynamický obsah a kdy existuje nepřeberné množství zdrojů informací, na jejichž ruční kontrolu by neměl čas ani státní úředník.

Pro blogy je dnes agregace obsahu běžná asi jako program pro divadlo. Sousedé se mohou chosit ptát, co dnes hrajete, ale teprve, když rozvěsíte program po okolí nebo ho pošlete do schránek, budete mít publikum. O přínosnosti agregace nepochybuje asi nikdo a jen málokdo nemá na blogu nějakou tu stoku. Forma a množství agregovaných informací už ale zdaleka tak jednotná není.

Jeden posílá titulky článků, druhý přidá anotaci a třetí není žádný škrt, tak pošle všechno. Pro běžnou agregaci (tj. ne něco jako RSSAd) se většina osobností roku shodne, že samotné titulky ne vždy řeknou vše. Čtenáře je nutno zaujmout, vtáhnout do tématu článku. Proč tedy ale neposílat článek rovnou celý?

1. Webová stránka chce být navštěvována

   Vytvořit vaši stránku vám pravděpodobně dalo dost práce. Vložili jste čas do jejího designu, ale především do jejího obsahu. Pokud agregujete celý článek, kdo má zájem, si ho přečte, ale nikdo nepůjde na vaši stránku, neocení váš design a nepřečte si ostatní obsah, který nabízíte.

2. Lidé sledují velké množství zdrojů

   Čím větší je počet stránek, nabízejících agregaci obsahu, tím víc jich bude průměrný člověk číst. Pro většinu lidí je nejpohodlnější odebírat kanály všude, kde je to možné, a vybírat si z příchozích novinek jen to, co je zajímá. Pak není, ani dnes, posílání celých článků i s obrázky apod. a tedy několikanásobně více dat právě nejlepším řešením.

3. Lidé používají různé čtečky

   …a vy nikdy nevíte, jaké. Nevíte, jak v ní vypadá váš článek, nevíte, jak dobře se čte nebo jak se čtečka popere s html tagy. Ony totiž samy čtečky se často považují jen za prostředníka po cestě k článkům a nepočítají s tím, že bude někdo všechno číst na nich. Kdo chce číst kompletní text, najde si jinou čtečku, ale kdo nechce a na takovou čtečku mu pošlete celý článek, nebude právě šťastný. Příkladem pohodlného čtení budiž čtečka integrovaná v Opeře na článku pana Cuketky, kde se do okna pro článek nevejde ani malá fotografie.

   
   i takhle malý (na výšku, na šířku jsem okno zmenšil) může bý článek ve čtečce
4. Reklama na webu

   Může se to zdát nepravděpodobné, ale úspěšnému blogéřovi (sic!), který se v programování nevyzná a používá nějaký RS a který se rozhodne vydělávat na reklamě, může unikat velká část zisků jen proto, že posílá v RSS celý text článku a jeho čtenáři vůbec nenavštíví stránku s článkem.

5. Statistiky

   Nemusíte být Radek Hulán, aby vás zajímalo, kolik lidí si ten váš článek přečetlo. Samozřejmě, existují cesty jak počítat přečtení i v některých čtečkách, ale ty se asi chce využívat málokomu.

6. Asociace

   Čtenář, který čte všechny články (které se mu agregují kompletní) přes čtečku, mnohdy ani netuší, že ten článek z minulého týdne o komunistech je od stejného člověka jako ten o autech, který právě čte. Uložit si do paměti grafickou podobu blogu je tak jednoduché, že o tom ani nemusíte vědět. Naproti tomu povšimnout si jména autora může být v některých čtečkách spíš dílem náhody.

7. …a pak, jsou lidé různí…

   A ještě jsem zapomněl na jednu věc. Totiž na sebe. Já osobně nechci číst všechny články v nudné, uniformní podobě (jakkoli je čtečka dobře udělaná). Rád prostě čtu články tam, kam patří.